Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Pramen lásky a milosrdenství | 2026
Datum napsání:
17.06.2026
Pramen lásky a milosrdenství ~ Zamyšlení na 17. června
Srdce otevřené pro opuštěné ~ Všímavost k lidem na okraji.
Červnové dny nás zvou k zastavení u pramene, z něhož vyvěrá nekonečná láska - u Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Když se do tohoto Srdce zahledíme, nevidíme v něm chladný symbol, ale živé, tlukoucí Srdce, které se sklání ke každému lidskému trápení. V dnešním neklidném světě, kde se úspěch měří výkonem a hlukem, velmi snadno přehlédneme ty, kteří zůstali stát opodál. Jsou to lidé na okraji naší společnosti, na okraji našich zájmů, a často i na okraji našich vlastních rodin. Jsou to opuštění, nemocní, nepochopení nebo ti, které tíží samota tak těžká, že už nemají sílu volat o pomoc. Právě k nim se však Ježíšovo Srdce obrací s největší něhou.Ježíš během svého pozemského života nehledal společnost mocných a vlivných, aby si zajistil uznání. Jeho kroky zcela přirozeně směřovaly tam, kde byla bolest. Vyhledával malomocné, s nimiž nikdo nechtěl mluvit, stoloval s celníky, kterými všichni opovrhovali, a zastavoval se u plačících vdov. Jeho Srdce bylo a stále je otevřené dokořán pro každého, kdo zažívá pocity vykořenění a opuštěnosti. Tím, že se tito lidé setkali s Kristem, nezískali jen uzdravení těla, ale především uzdravení duše - zažili totiž pocit, že na světě nejsou sami, že na nich někomu záleží. Ježíšovo Srdce pro ně bylo bezpečným přístavem.
Tato skutečnost je pro nás velkou výzvou k duchovní všímavosti. Mít v úctě Ježíšovo Srdce znamená učit se dívat na svět jeho očima a milovat jeho láskou. Často máme sklon přehlížet lidi na okraji jednoduše proto, že se díváme jen sami na sebe, na své povinnosti a starosti. Skutečná křesťanská láska nás však nutí vykročit ze své komfortní zóny. Všímavost začíná drobnými gesty - laskavým pohledem, pozdravem sousedovi, který žije sám, nebo trpělivým nasloucháním někomu, koho ostatní ignorují. Když otvíráme svá srdce pro opuštěné, stáváme se prodlouženou rukou Kristovou a skrze nás může jeho Srdce tlouci i pro ty nejzranitelnější.
Kéž nás toto dnešní rozjímání promění. Nechtějme projít životem se zavřenýma očima před utrpením druhých. Prosme o milost, abychom v každém opuštěném člověku dokázali rozpoznat trpícího Krista. Když dovolíme, aby se naše srdce připodobnilo Srdci Ježíšovu, zjistíme, že největším darem, který můžeme někomu dát, je naše přítomnost a vědomí, že je milován. Nechme se vést touto tichou a pokornou láskou, která nehledá potlesk, ale proměňuje lidská srdce a vrací naději tam, kde už dávno vyhasla.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, tvoje Srdce je stále otevřené pro všechny opuštěné a lidi na okraji. Daruj nám, prosíme, všímavé oči a citlivé srdce, abychom nepřehlíželi ty, kteří trpí samotou a nezájmem. Proměň naše sobectví v obětavou lásku, abychom dokázali přinášet tvou útěchu a naději všude tam, kam nás posíláš. Dej, ať jsme tvým obrazem ve světě a svědky tvého milosrdenství. Amen.
